Cizí jazyky Češi stále moc neovládají. Pro růst kariéry jsou však potřebné

V českých školách se standardně vyučuje cizí jazyk již na nižším stupni základní školy a posléze se přidává i druhý. Anglicky, potažmo německy, by se tak měl dorozumět každý absolvent bez problémů. V reálném životě má však mnoho absolventů problém, obzvlášť nastoupí-li do firmy, kde je komunikace s cizinci běžná.

Běžné školy studenta cizí jazyk nenaučí, jak dokládají průzkumy i zkušenosti personalistů. Lépe na tom nejsou ani vysokoškoláci, kde už se bere znalost cizího jazyka jako samozřejmost, ačkoliv tomu tak být nemusí. „Vždy je nutné, aby měl člověk sám snahu se cizí jazyk naučit, bez motivace a zahraničního pobytu je naučit se komunikovat v cizím jazyce těžké. Přitom více jak 50 % zaměstnavatelů znalost cizího jazyka požaduje. Angličtina je standardem, někde je vyžadován i další jazyk. Proto všem doporučuji stále se v angličtině zdokonalovat. “ říká Renáta Šťastná z personální společnosti Axial.

Zahraniční pobytu nebo soukromé hodiny?

Personalistka Renáta Šťastná doporučuje také nenechat své již nabyté znalosti usnout. „I já musím zpytovat své svědomí, kde zůstaly mé vysokoškolské znalosti několika jazyků. Pokud konkrétní cizí jazyk nepoužíváme, nečteme nebo v něm nesledujeme filmy, nejsme schopni ho naráz použít. Proto je velmi cenné, když zaměstnavatel jako benefit nabízí výuku jazyků. Jde hlavně o to, si znalosti udržet. Z mých zkušeností vím, že někteří lidé na pohovoru nejsou schopni reagovat ani na základní otázky v angličtině. Přitom ve všem ostatním by se na danou pozici hodili. Neznalost jazyka, primárně angličtiny, je velké mínus,“ uzavírá. Pracovat na svém vzdělání se vždy vyplatí a s většími znalostmi poroste i vaše hodnota na trhu práce.

 

Výběr zaměstnání začíná již ve škole. Všímejte si, co děti baví

Naše povolání nás provází celým životem a má na jeho kvalitu veliký vliv. V práci trávíme veliké množství času a je škoda, pokud nás práce nebaví a nevidíme v ní smysl. Mnoho dospívajících ale výběru povolání nevěnuje velkou pozornost, nebo jenom neví, co by v životě chtěli dělat. Jak jim jako rodiče pomoci?

Jen menší část dětí a dospívajících si je jistá, jakou profesi by v životě chtěli vykonávat. Pokud dítě odmala ví, že chce jednou být lékařem nebo vědcem, a zájem je ani v dospívání neopouští, mají napůl vyhráno. Samozřejmě musí mít pro vybrané povolání určité dispozice, ale motivace a pevné rozhodnutí je to nejdůležitější. Zbylá část dětí totiž vůbec netuší, co by jednou chtěli dělat a někdy ani nejeví zájem se této otázce věnovat. Obzvláště dospívající mládež může mít diametrálně jiné starosti, než přemýšlet o budoucnosti. Rodiče však obvykle silně usilují o to, aby měl potomek po škole dobré uplatnění a byl zajištěný. Nezřídka do jeho výchovy promítají i své nesplněné ambice a snaží se směrovat dítě do pro něj nepřirozené polohy. Jak tedy ratolest podpořit při výběru zaměření a zároveň nedosáhnout opaku?

Podporujte dítě v jeho zálibách, ale stanovte jasné meze

Každý je jiný a musíme se smířit s tím, že ne každý je cílevědomý, šikovný nebo výjimečně nadaný. Proto by rodiče na své potomky měli hledět reálným pohledem a neměli v něm spatřovat malého génia či sportovní hvězdu, pokud k tomu není důvod. „Určitě je skvělé, pokud má dítě co nejvíce zálib a postupně si samo vybírá ty, kterým se chce věnovat dlouhodobě. Nikdy by však rodiče dítě neměli dítě nutit do mnoha aktivit, pokud k nim dítě má odpor a dělá je s nechutí. Dětství a dospívání je o zkoušení nových věcí a každý si postupně přijde na to, co mu sedí a v čem se cítí dobře,“ říká Renáta Šťastná z personální agentury Axial.

U někoho můžeme jeho zaměření vytušit snadno, někdo je však třeba studijně nadaný a netuší, kterým směrem se vydat. „V takových případech stojí za to zvážit, jestli je nezbytně nutné podávat přihlášku na vysokou školu, pokud si student není jistý zaměřením školy. V zahraničí se hojně využívá tzv. gap year, tedy delší, často jednoletá přestávka od školy, kterou mladý člověk věnuje cestování, práci v zahraničí nebo práci v neziskovém sektoru. Takto si mladý člověk podstatně rozšíří obzory, naučí se zodpovědnosti a nezřídka přijde i na to, co by ho mohlo v budoucnu bavit,“ vysvětluje Renáta Šťastná z Axialu.

Na druhou stranu neomezená svoboda a „flákání“ také dítěti moc pozitivního nepřinese. Od určitého věku by si dítě mělo na část svých potřeb přivydělávat samo. Tak alespoň pozná hodnotu peněz a pomalu se učí zodpovědnosti. A jestli si jako budoucí zaměstnání vybere dráhu profesionálního hráče her na počítači? Můžete s potomkem racionálně diskutovat, předložit mu argumenty, sdělit své zkušenosti, ale konečné rozhodnutí zůstává vždy jen a jen na něm.